Jak výmluvně prozrazuje název litografie Druhý pohled na zámek Letovice na Moravě Adolfa Friedricha Kunikeho (1777–1839), byl okraj terénní plošiny s nynějšími ulicemi Krátká a Na Vyhlídce pro malíře a grafika Jana Řehoře Gregera (1802–1835) druhým místem jeho výtvarné inspirace při návštěvě města nad soutokem Křetínky se Svitavou. V první polovině 19. století měl autor ještě možnost zahlédnout Letovice jako na dlani, nerušené zástavbou v popředí tak jako dnes. V obrazu zachytil nejen tři význačné dominanty situované na návrších nad městem, zámek, klášter Milosrdných bratří s kostelem sv. Václava a původně gotický chrám sv. Prokopa, ale i část náměstí. Z obrazu není patrné, že tehdy ještě náměstí pod úbočím, v místech současné rušné Pražské silnice, obtékal Mlýnský potok (jalová řeka), jehož vody poháněly Podkostelní a Podzámecký mlýn. Mezi starými měšťanskými domy je však dobře viditelná původní stará radnice s věžičkou, zbořená roku 1891 po vystavění nové radnice (KNIES 1904). Také ze strany od města zaujmou v obrazu okolo říšské silnice štíhlé koruny topolů černých vlašských. Pro svoji oblibu v navozování dojmu italské krajiny[1] se začaly po Evropě vysazovat už v 18. století (WILHELMOVÁ, DAMEC 2018). Topoly nejspíše zmizely ještě dříve, než úsek říšské silnice nahradila komunikace vybudovaná v nivě Svitavy. V roce 1846 byl zrušen hřbitov okolo kostela sv. Prokopa a o rok později byla postavena jeho současná postranní věž (ILLA, JURNEČKA 1999). V záběru obrazu kontrastuje zastavěná a zemědělsky využitá východní část svitavského údolí se strmými pravobřežními svahy zvedajícího se východního okraje Českomoravské vrchoviny. Za malířových časů byly zalesněné podobně jako dnes, avšak na rozdíl od současných převážně jehličnatých porostů je tvořily i původní listnaté lesy. Snad právě v jejich stinných polohách, na svazích hluboce zaříznutých údolíček, rostla ještě na sklonku 19. století kyčelnice devítilistá, uváděná z okolí Letovic v Květeně Moravy a rakouského Slezska (FORMÁNEK 1896). U Letovic již zřejmě vymizela.
Text: Petr Halas a Eva Kallabová; fotografie: Petr Halas
[1] Původ stromu není zcela jasný. Část odborné veřejnosti věří v orientální původ dřeviny, část hledá jeho původní stanoviště v Lombardii v severní Itálii, kde rostl na březích řeky Pád prokazatelně okolo roku 1700. Proto někteří autoři považovali topol vlašský za místní mutaci domácího topolu černého, jak už naznačuje jeho název. Oponenti poukazují na silnou odolnost vlašského topolu vůči aridnímu (vnitrozemskému) klimatu, kterou by sotva jeho předci získali na severu Itálie, z čehož usuzují, že se jedná o kultivar dovezený do Itálie v rámci obchodních styků z aridní vnitrozemské oblasti Střední Asie. Prostor – architektura, interiér, design, [online]. [Cit. 4. 12. 2022]. Dostupné z: https://www.prostor-ad.cz/pruvodce/praha/sporilov/dendro/topol/topol.htm
FORMÁNEK, Eduard, 1896. Květena Moravy a rakouského Slezska. Díl 2. Moravská akciová tiskárna. Brno. 609 s. (865–1474) + rejstřík.
ILLA, Milan, JURNEČKA, Radek, 1999. Letovice: farní chrám sv. Prokopa. Martin Šmahel – Print. Letovice. 10 s. + 4 s. příloh.
KNIES, Jan, 1904. Vlastivěda moravská. II, Místopis Boskovský okres. Musejní spolek. Brno. 226 s. + obrazové přílohy.
KUNIKE, Adolf Friedrich, GREGER, Jan Řehoř, 1835. Malerische Darstellung aller vorzüglichen Schlösser und Ruinen der österreichischen Monarchie: Nach der Natur von mehreren Künstlern gezeichnet und lithographiert. Sešit 16. Wien. Johann Schönberg. 31 listů. Dostupné v Moravské zemské knihovně v Brně.
WILHELMOVÁ, Dana, DAMEC, Jiří, 2018. České zahradní umění renesance a baroka v kontextu evropského vývoje (1550–1720): katalog výstavy. Mendelova univerzita v Brně. Brno. 197 s.
