Rudolf Janda (1907–2000) a pralesy. Málo který český fotograf dokázal jejich krásu a divokost zachytit tak věrně jako on. Celoživotní inspirací se mu stalo zejména beskydské Mionší. Fotografoval jej nesčetněkrát – za každého počasí, ve všech ročních obdobích, v průběhu několika desetiletí. Také to byl on, kdo do něj uvedl své přátele fotografy, např. Josefa Sudka (1896–1976), Petra Helbicha (1929) nebo Herberta Thiela (1936). Pátrat dnes po dávných Jandových lesních interiérech nebo portrétech jeho oblíbených stromů a torz bývá po více než půlstoletí spíše marná práce. Jako vše, co je živé, se i prales neustále mění. Někdy jen pomalu, plíživě, jindy naopak překotně rychle. Například téměř zmizely mohutné, až 50 metrů vysoké jedle, které dříve trčely jako stožáry nad hlavní úrovní porostu. V posledních deseti letech také přibyly i místy rozsáhlé polomové plochy dokládající, že jsou to hlavně vichřice, kdo ve střední Evropě z velké části podmiňuje dynamiku přirozených lesů s převahou buku. Několik pamětihodných stromů zaznamenaných Rudolfem Jandou ale přece jen najdeme. Jedná se hlavně o majestátní javory kleny. Dva takové, jež spolu vytvářely neopakovatelné pralesní zákoutí, máme před sebou. Zatímco první stále pyšně stojí na svém místě, jako by se ho čas netýkal, jeho podivuhodný druh s kmenem připomínajícím pralesní varhany svoje bytí uzavřel koncem druhého desetiletí nového milénia. Zbytky „píšťal“ se postupně odlamují a z torza zůstává méně a méně. Už i mezeru po koruně téměř zaplnily větve buků z okolí. Prales rychle zapomíná, a tak i fotografie „varhanového klenu“ se brzy zařadí k nezvěstným záběrům.
Text a fotografie: Tomáš a Věra Kouteckých
WEISSMANNOVÁ, Hana a kol. 2004. Ostravsko. In: MACKOVČIN Petr, SEDLÁČEK, Miroslav (eds). Chráněná území ČR, svazek X. AOPK ČR a EkoCentrum Brno. Praha. 456 s.
