Už více než dvě staletí si umí málokdo představit Valtice bez romantických staveb, které v okolí svého původního hlavního rodového sídla vystavěli Lichtenštejnové. Ještě před jejich vybudováním je zachytil slovinský malíř Lovro Janša (1749–1812), aby se staly předlohou pro barevnou rytinu Johanna Zieglera (1749–1802) vydanou Franzem Xaverem Stöcklem (1756–1836). Pro svůj záběr si malíř vybral rázovitý okraj města s vyústěním zaříznuté úvozové cesty lemované pozoruhodnou modřínovou alejí, která doplňovala organizovanou soustavu přímých, hvězdicovitě uspořádaných alejí, spojujících Valtice s okolím (KREJČIŘÍK, SALAŠOVÁ 2005). Modřín, v dnešní krajině střední Evropy strom především vyšších poloh, není na jižní Moravě obvyklou dřevinou ani ve výsadbách. Přirozeně sice rostl na nedalekých Pavlovských vrších, bylo to však v chladnějším období pleistocénu, kdy byla příhodná místa pokryta i porosty dalších tajgových jehličnanů (RYBNÍČKOVÁ, RYBNÍČEK 1994). Pohlédneme-li ale prostřednictvím obrazu do malířovy doby, shledáme, že s dávnou pleistocénní krajinou mohla mít o něco více společného, než je tomu nyní. Stáda ovcí a jiných domestikovaných spásačů ještě v 19. století nahrazovala divoké kopytníky doby starších čtvrtohor. Obživu těch i oněch zajišťovala především stepní vegetace. Tu ve starosídelním prostoru jižní Moravy a Dolních Rakous umožnilo uchovat až do současné doby kontinuální zemědělské využívání krajiny bránící většímu rozšíření lesa ve vlhčí a teplejší současnosti holocénu. Úbytek pastvin a luk v průběhu 20. století dokládá i srovnání dnešních map s mapami počátku 19. století. Zářez staré cesty, po níž v záběru obrazu projíždí koňské spřežení s panstvem v kočáru, dodnes ještě vzácně hostí některé stepní byliny. V porostech dominujících ruderálních rostlin, zarůstajících místy i náletem dřevin, ojediněle přežívají např. chrpa latnatá, vzácně jetel horský, mateřídouška časná, pýr prostřední a překvapivě i ohrožená ostřice křivoklasá, typická spíše pro světlé lesy a jejich okraje. Alespoň v zaříznutých úsecích cesty, okolo níž se modřínová alej udržuje už jen v některých částech, se dosud uchovala atmosféra starosvětské krajiny. Její útulnost dotváří i měkké podloží říčních písčitých štěrků, jež se v místech nynějších Valtic usadily poté, co z prostoru vídeňské pánve ustoupilo moře.
Z mnoha detailů na rytině stojí za pozornost i manželský pár v popředí, oděný do starého kroje z Podluží[1]. Již minulostí jsou doškové střechy vyráběné z rákosu rostoucího v litorálech okolních rybníků a rovněž i roztroušené ovocné stromy na svazích návrší Chrastiny (292 m n. m.), které malíř zachytil v místech současných souvislých ploch vinohradů.
Text a fotografie: Petr Halas a Tomáš Slach; fotografie: Tomáš Slach, Petr Halas a Tomáš Koutecký
[1] Oděv zobrazených postav je nepochybně starý kroj z Podluží. Všechna starší vyobrazení slováckých krojů připomínají dnešní horňácký kroj, který jako jediný si uchoval starší vývojovou podobu – je to reziduum z minulosti. Korespondence s moravským historikem, etnografem a archeologem PhDr. Jiřím PAJEREM, CSc., 24. 2. 2021.
KREJČIŘÍK, Přemysl, SALAŠOVÁ, Alena, 2005. The Lednice-Valtice Complex – the Unique Garden and Landscape Architecture Area. Životné prostredie: revue pro teóriu a tvorbu životného prostredia. Ročník 39, č. 3. Polygrafia SAV. Bratislava. S 143–148.
RYBNÍČKOVÁ, Eliška, RYBNÍČEK, Kamil, 2014. Palaeovegetation in the Pavlovské vrchy hills region (South Moravia, Czech Republic) around 25,000 bp: the Bulhary core. Vegetation History and Archaeobotany 23: 719–728.
