Staré stromy vždy u lidí budily pozornost, nejen pro svou krásu a užitek, ale snad také proto, že jejich vysoký věk připomínal pomíjivost lidského života. A snad to jako by bylo důvodem, proč mnoha stromům dnes není dovoleno zestárnout. Lukášova lípa velkolistá v Telecím to však stihla včas. Nezřídka se stáří význačných stromů nadhodnocuje, ale u Lukášovy lípy, jejíž věk je odhadován až na 700 let, byly v trouchu při jeho odstraňování na sklonku 80. let 20. století nalezeny i středověké pálené nádoby (NĚMEC 2003). Její známější název – Zpívající lípa – je opředen více příběhy, z nichž snad nejznámější je o staříčkovi Jirouškovi. Ten se měl v lípě ukrývat a zpívat žalmy, když přepisoval protestanty upravený Nový zákon, aby v pobělohorské době jeho práce nepadla v oběť pálení zakázaných knih (BUREŠ 1956). I v literatuře našla Lukášova lípa své místo. Kromě jiných autorů lípu zmiňuje ve sbírce Domů a jiné obrázky z roku 1897 i Alois Jirásek (1851–1930) a popisuje ji kupodivu nikoliv tak vitální, jak se jeví dnes:

Památný ten strom jsem uviděl. Vypínal se opodál vsi ve travnatém, táhlém břehu, maje ve společnosti několik mladších jasanů a javor. Bylo to pěkné místečko. Chudinka lípa stará! Z daleka jsem ji poznal, babičku sešlou, kmene trouchnivého, div že se nerozpadla, s korunou z části jen zelenou. Ale žila a zelenala se, jakoby se těšíc z krásného, letního jitra, jaké právě bylo, když jsem k ní docházel. (Domů a jiné obrázky, JIRÁSEK 1897)

Častěji se užívá bez interpunkce název Lukasova, a to podle rodu, kterému statek u lípy do roku 1915 patřil. 

Text a fotografie: Petr Halas

BUREŠ, Miloslav, 1956. Zpívající lípa: pověsti a příběhy z Vysočiny. Krajské nakladatelství. Havlíčkův Brod. 157 s.

JIRÁSEK, Alois, 1897. Domů a jiné obrázky. Al. Jiráska sebrané spisy XXIV. Tiskem a nákladem J. Otty. Praha. 320 s.

NĚMEC, Jan, 2003. Památné stromy v Čechách, na Moravě, ve Slezsku. Olympia. Praha. 2003. 224 s.