(1885 Stražisko – 1974 Brno)

Bobeš Svoboda pocházel ze Stražiska na Prostějovsku, své první výtvarné pokusy učinil v době studií na gymnáziu v Kroměříži. Po přesídlení do Prahy (1903) se školil v soukromé krajinářské škole Aloise Kalvody a pak u Karla Reisnera. Již tato studia ho nasměrovala k zaměření na krajinomalbu. Rané malby Bobeše Svobody měly nádech secesní stylizace, později se u něj objevuje impresionisticky uvolněná malba a citlivost k proměnám světelné atmosféry námětu. V průběhu dalších let našel vlastní uměleckou polohu, jeho malířský rukopis se scelil, tvary se zjednodušily a malíř používal i výrazné barevné akcenty někdy nadsazené oproti přírodní skutečnosti. Respektoval rámec klasické krajinomalby, ale dovedl na jejím základě vytvořit vlastní pojetí malby v přírodě. Své klíčové téma dlouho hledal. Putoval a maloval na různých místech Čech a Moravy (Moravské Slovácko, Valašsko, kraj pod Pálavou a Podyjí), vydával se také na Slovensko nebo do Haliče. Během pobytu v Oslavanech (1919) nakonec objevil krajinu, která ho nepřestala inspirovat do konce jeho umělecké činnosti. Byla to místa v údolí řek Oslavy a Jihlavy a zvláště jedinečná příroda hadcové stepi u Mohelna. Ve 20. letech sem jezdil přes léto malovat a později si přímo na stepi nad řekou postavil chatu (tzv. Bobšovnu), kde žil od roku 1949 natrvalo (OLIČ a kol. 2015). Zaujetí krajinou mohelenské stepi nebylo v případě Bobeše Svobody jen estetickou záležitostí. Zdejší přírodu skutečně ctil a zasazoval se o její ochranu a prohlášení přírodní rezervací. Působil jako dobrovolný strážce a průvodce stepí, a to v samých počátcích ekologického myšlení, kdy byly jeho snahy o zachování původní podoby tamní krajiny nahlíženy spíš jako podivínství. Malby Bobeše Svobody uchovává např. Muzeum ve Šlapanicích, pobočka Muzea Brněnska a je také součástí soukromých sbírek.

OLIČ, Jiří, ONDRÁČEK, Vít, KNOTEK, Jaroslav, 2015. Josef Váchal a Bobeš Svoboda: přátelé od Čertova ocasu. Muzeum Kroměřížska. Kroměříž. 110 s.