(1883 Šaratice – 1960 Náměšť nad Oslavou)

Narodil se do rodiny obecního kováře, nebyl řemeslně zručný, a tak se stal pomocníkem v obchodě náměšťského živnostníka. Byl fascinován světem fotografie a začal si přivydělávat jako fotograf. Zmohl se a roku 1906 získal vlastní fotografickou živnost. V roce 1915 musel narukovat do Vídně, ale nebyl zapojen na frontové linii, nýbrž vedl kurzy rentgenové fotografie (1915–1918) a pracoval ve vojenské nemocnici. Po návratu z války znovu vybudoval v Náměšti nad Oslavou svou živnost, zprvu zaměřenou na pořizování rodinných fotografií a až posléze na produkci obecních pohlednic převážně západní a jižní Moravy. U mnoha malých obcí jsou jeho fotografie jejich prvním obrazovým dokumentem. S drobnými omezeními Knollovo podnikání pokračovalo i za 2. světové války až do zákazu (1942) fotografování dopravně důležitých zařízení (zákaz se vztahoval i na průmyslové podniky a veřejné budovy bez německých nápisů). Už samotný konec války byl pro fotografa další příležitostí k zachycování aktuálního dění. Po událostech v únoru 1948 však byla jeho živnost zlikvidována, třetinu negativů musel darovat státu a přišel o možnost své fotografie veřejně vydávat, formálně mu byla odebrána i živnost knihkupecká. Ani poté nerezignoval a živil se dál jako fotograf. Paradoxně zájem o jeho (dosavadní) profesionálního dílo v roce 1949 projevila mezinárodní organizace UNESCO (GREGOR, MALOUŠEK 2009). Přestože je považován za komerčního fotografa regionálního významu, jeho dílo (odhadem 20 000 skleněných negativů) zanechalo důležité svědectví nejen o kraji jeho života, ale i o době, kterou žil, viděl, citlivě vnímal a objektivem fotoaparátu zachytil. Experimentoval i s krátkými filmy, celoživotně se v oboru vzdělával, aby držel krok s dobou. Část jeho negativů a fotografií je uložena ve Státním okresním archivu v Třebíči.

GREGOR, František, MALOUŠEK, Miroslav, 2009. Ondřej Knoll – fotograf z Vysočiny. Muzeum Vysočiny. Třebíč. 159 s.