Dnešní svět už není, co býval. Nejenže se z papírové pohlednice stal archaický prostředek komunikace mezi lidmi, ba dokonce s rozvojem nových technologií již balancuje na hranici úplného vymizení. Jako by však se zašlou slávou pohlednic zmizely v krajině i jejich líbezné náměty. Nejinak je tomu v záběru zvláště půvabné pohlednice Nového Veselí fotografa a nakladatele Ondřeje Knolla (1883–1960). Tomu se podařilo v záběru na městečko s dominantou kostela sv. Václava zachytit i dojemný výjev s pasáčkem, který měl na starosti houf hus. Jako mnohde jinde i v pohledu přes jihovýchodní okraj Veselského rybníka (dříve Panského) zaujme tehdejší uklizenost krajiny. Do ní se začínaly už za fotografovy doby rozpínat první novostavby (např. budova základní školy[1] nebo stodola a obytné stavení č. p. 99 „Vítkovo“ v popředí kostela). Úhledně udržované husí pastviny bychom dnes už marně hledali. Jejich místo zabraly zahrady nově vystavěných domů a opuštěné břehy rybníka opanují nespoutané porosty rákosin a vrb. A nezmizely jen pastviny. Okolí Veselského rybníka patřilo společně se sousedním Matějovským k pozoruhodným botanickým lokalitám. Na konci 19. století novoměstský učitel a botanik Petr Havelka (HAVELKA 1896) uváděl z Nového Veselí dnes již vymírající druh písčin, vlhkých polí a písčitých břehů rybníků písečnatku nejmenší. Ještě o necelé půlstoletí později (1938) sbíral botanik Jan Šmarda[2] do herbáře také vzácný maličký stozrník lnovitý a neméně vzácný hořec jarní. Všechny jmenované druhy podlehly konkurenci zdatnějších rostlin poté, co přinesla intenzifikace chovu ryb do prostředí přílišné množství živin a zanikly po staru obhospodařované role, louky a pastviny. Ale i dnes, ačkoliv zmizelo mnoho přitažlivého, se ještě člověk u Veselského rybníka může místy potěšit venkovskými motivy. Na kousku louky se ještě pase kůň, břeh zvědavě pročesává čáp bílý (bohdal) a celou atmosféru doplňují poletující vrány šedivky.
Malý pasáček, tehdy asi osmiletý Bedřich Chromý narozený 15. listopadu 1923, umožňuje datovat fotografii přibližně do roku 1931. Budoucnost však chlapci nebyla nakloněna, jako nuceně nasazený za okupace naší země německými nacisty v průběhu 2. světové války onemocněl a zemřel ve věku 19 let[3].
Text a fotografie: Petr Halas
[1] Škola byla slavnostně otevřena 2. 9. 1928 (SVOBODA 1937), Vítkovo stavení roku 1927.
[2] Národní databáze ochrany přírody, [online]. [Cit. 10. 10. 2022]. Dostupné z: https://portal.nature.cz/
[3] Chlapce z pohlednice identifikoval Jaroslav BÍLEK (1924–2017) z Nového Veselí č. p. 56. Korespondence s Marcelou VENCELIDESOVOU, 2020. Úřad Městyse Nového Veselí, Na Městečku 114. Nové Veselí 8. 10.
HAVELKA, Petr, 1896. Květena okolí Nového Města. Šašek a Frgal. Nové Město na Moravě. 80 s.
HOSÁK, Ladislav, ZEMEK, Metoděj, FIALA, Zdeněk, PAVEL, Jakub, JANÁČEK, Josef, KOTEK, Ludvík, 1981. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1., Jižní Morava. Nakladatelství Svoboda. Praha. 364 s.
SCHLECHTENDAL, Dietrich Franz L. von, LANGENTHAL Cristian Eduard, SCHENK Ernst, 1892–1898. Flora von Deutschland. Díl. 1–30. Franz Eugen Köhler. Gera-Untermhaus.
SVOBODA, Josef František, 1948. Vlastivěda moravská. II. Místopis Moravy. Novoměstský okres. Musejní spolek. Brno. 720 s. + obrazové přílohy.
