(1889 Žižkov – 1942 Poděbrady)

Pocházel z chudých poměrů, vyučil se zahradníkem. Po jeho středoškolských studiích na Uměleckoprůmyslové škole v Praze (1907–1909) se celá jeho rodina (kromě něj) odstěhovala (1910) do Ameriky. Během dalšího studia (1913–1914) na soukromé škole Vincence Beneše a Otakara Nejedlého byl ovlivněn kubistickou morfologií (TOMAN 1950). Začátky jeho umělecké tvorby jsou ve znamení figurálních témat, která postupně opouští a na počátku 1. světové války (kterou v letech 1916–1918 prožil na frontě) zakotvuje u krajinářství. Díky svému kamarádovi sochaři Josefu Kubíčkovi se v roce 1921 dostal do Orlických hor, které mu učarovaly natolik, že krátce žil ve Slatině nad Zdobnicí, od roku 1923 v Pěčíně. Samotný Pěčín (podhorské chalupy, kostel), ale i okolní stráně se solitérními stromy v různých ročních obdobích a krajinné výhledy pro něj byly nevyčerpatelnou zásobárnou témat. Dokonale zvládá výtvarné techniky (preferuje olejomalbu) a vznikají vrcholná díla jeho tvorby. Když ovdověl (1928), dolehl na něj pocit osamocení, odešel do Prahy, odkud se společně s malířem Rudolfem Kremličkou vydal do Paříže a Normandie. Okouzlila ho i tamní krajina, pobřežní útesy a moře, ale rád se vrátil zpět do Pěčína k olejomalbám orlickohorské krajiny. Tvorbu posledních let života ovlivnila (temné barvy, nedokončené obrazy) jeho srdeční choroba. Život a dílo podrobně sepsal a vydal Hlušička (HLUŠIČKA 2009).

HLUŠIČKA, Jiří, 2009. Jan Trampota (1889–1942). Galerie Antonína Procházky. Brno. 319 s.

TOMAN, Prokop, 1950. Slovník československých výtvarných umělců. Svazek 2., L–Ž. Tvar. Praha. 768 s.