(1890 Boskovice – 1982 Kořenec)

František Řehořek se o výtvarnou tvorbu začal zajímat už jako student boskovického gymnázia, které ovšem nedokončil a posléze přešel na Kamenickou školu v Hořicích. Studia zakončil na pražské Akademii výtvarných umění v ateliéru Hanuše Schwaigera. Tento učitel v něm probudil zájem o žánrovou figurální malbu. Řehořkovu uměleckou kariéru pozastavila 1. světová válka. Byl nasazen na italské a ruské frontě a také padl do zajetí, během kterého příležitostně portrétoval a kreslil (ŘEHOŘEK 2016). Po návratu domů začal opět intenzivně malovat, a to v žánru plenérové krajinomalby. Navázal tak na své první malířské pokusy pod vedením svého boskovického přítele, malíře Otakara Kubína. V roce 1922 se František Řehořek usadil v Kořenci, vsi na Drahanské vrchovině, kde našel množství námětů pro svou malbu (MALÁ 2004). Zaujala ho nejen zdejší krajina, ale i lidé. Vytvořil mnoho kresebných studií i maleb venkovanů v krojích, které jsou nejen umělecky, ale i etnograficky cenné. Ve své krajinářské tvorbě zpracoval pohledy na vesnická zákoutí a tradičně obhospodařovanou krajinu, nejčastější jsou výhledy na malebné pastviny v okolí Kořence. V roce 2000 byla tato oblast vyhlášena za přírodní park, který nese malířovo jméno (přírodní park Řehořkovo Kořenecko). Důležitou část Řehořkova díla tvoří i květinová zátiší, do kterých se promítla autorova láska ke květinám a zahradě. František Řehořek byl členem Sdružení výtvarných umělců moravských, se kterým také pravidelně vystavoval.

ŘEHOŘEK, František, 2016. Malíř František Řehořek. Albert. Boskovice. 210 s.

MALÁ, Alena (ed.), 2004. Slovník českých a slovenských výtvarných umělců: 1950–2004. Svazek XIII., Ro–Se. Výtvarné centrum Chagall. Ostrava. 365 s.