(1875 Šlapanice – 1934 Běhařov)

Alois Kalvoda se na krajinomalbu orientoval už při svých studiích (1892–1897) na pražské Akademii v ateliéru významného krajináře Julia Mařáka. Po absolvování školy si v roce 1900 v Praze otevřel soukromou krajinářskou školu. Brzy poté získal stipendium na studijní cestu do Francie a krátce pobýval také v Mnichově (TOMAN 1947). V roce 1905 zrekonstruoval venkovský dům na Křivoklátsku a tamní krajina pak byla na několik let námětem jeho maleb (pohledy na hrad Křivoklát a na údolí řeky Berounky). Když zakoupil barokní zámeček v Běhařově v podhůří Šumavy, stal se jeho hlavní inspirací tento kraj. Mimo to jezdil malovat do plenéru také na jižní Moravu – na jeho malbách se objevují vesnice na Moravském Slovácku, hrady Pernštejn a Buchlov nebo také propast Macocha. Oblíbeným motivem jeho obrazů byl březový háj, který zachytil v mnoha náladových variacích. V malbě vystřídal několik stylů, v mládí byl ovlivněn barbizonskou školou a malbou Antonína Chittussiho. Později do své malby zapojil také impresionismus a zájem o světelnou atmosféru krajiny, v určitém období u něj převažovala secesní stylizace a náladová krajinomalba. Střídal také naturalistické a iluzivní krajinné záběry s malbami, kde zvolil volnější velkorysou malbu. V závěru Kalvodovy tvorby převážily malířsky brilantní, ale konvenčnější krajinomalby na realistickém základě, které byly žádané publikem. Byl úspěšný nejen jako malíř, ale také jako aktivní postava kulturního života (divadlo, umělecké spolky, přednášky) (KLOBAS 1997). Jeho malířské dílo je zastoupeno v mnoha sbírkách – např. v Národní galerii v Praze, Moravské galerii v Brně, Galerii výtvarného umění v Hodoníně a menší kolekci maleb a také písemnou pozůstalost svého významného rodáka uchovává Muzeum ve Šlapanicích.

KLOBAS, Oldřich, 1997. Alois Kalvoda: životní pouť „malíře bříz“ za Šlapanic do Prahy. Galerie. Podivín. 129 s.

TOMAN, Prokop, 1947. Slovník československých výtvarných umělců. Svazek 1. A–K. Nakladatelství Rudolf Ryšavý. Praha. 605 s.