(1876 Tisová – 1937 Polička)

Pocházel ze zemědělské rodiny, z Tisové u Vysokého Mýta se v pěti letech s rodinou přestěhoval do Běstovic u Chocně. Od roku 1893 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, v malířské a krajinářské škole prof. Julia Mařáka (TOMAN 1947). Za studií tvořil v duchu prvotního impresionismu a vyjížděl na stipendijní pobyty do Francie, Německa, Belgie a Nizozemí. Je autorem souboru více než dvou set kreseb s dokumentární hodnotou ze Staré Prahy (1914–1917), kde v průběhu 1. světové války žil. Jeho malířská tvorba svědčí o trvalém a hlubokém kontaktu s přírodou. Přiklonil se ke krajinářským pracím (oleje, kresby, lepty, dřevoryty) a čerpal náměty z proměn Podorlicka a Vysočiny v průběhu ročních období. Díla Jana Honsy převyšují svojí uměleckou úrovní regionální význam a řadí jej k významným představitelům české krajinomalby. Svědčí o tom vysoké číslo (75) samostatných nebo společných výstav (HAVLÍK 1994). Některé jeho práce vlastní Národní galerie v Praze. Byl schopen zachytit ráz i náladu kraje, zvlášť charakteristické jsou jeho kvetoucí stromy, lesní motivy, aleje a typické chalupy. Pro jeho život je výstižný název výstavy Oblastní galerie v Jihlavě z přelomu let 2021/22: Jan Honsa: samotář se srdcem venkovana. V průběhu života se u něj střídala šťastná období s depresivními, zažil požár rodného domu a musel se vyrovnat s tragickou smrtí manželky.

TOMAN, Prokop, 1947. Slovník československých výtvarných umělců. Svazek 1., A–K. Nakladatelství Rudolf Ryšavý. Praha. 605 s.

HAVLÍK, Ivan, 1994. Z galerie choceňských osobností. Choceňský zpravodaj, č. 2. Město Choceň. S. 8.