(1906 Svratka – 1994 Nové Město na Moravě)
Pocházel ze selské usedlosti. Na vzdělání v obecné škole ve Svratce navázal studiem (1920–1922) Hospodářské akademie v Hlinsku, ale po předčasné smrti otce se vyučil kolářem, brašnářem a sedlářem a převzal statek. V malování ho od dětství podporovali otcovi letní nájemníci, malíři Rudolf Vejrych, František Cína Jelínek, Josef Fiala a Ota Bubeníček. Nejdříve navštěvoval (1928–1931) ateliér figurální malby Arnošta Hofbauera na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, v letech 1931–1935 pokračoval se studiem v krajinářské speciálce profesora Otakara Nejedlého na Akademii výtvarných umění. Během studií absolvoval zahraniční cesty na Korsiku, do Dalmácie a Itálie, aby se posléze natrvalo usadil ve Svratce (MALÁ 1999). Od 30. let rozvíjel osobitě moderní realistickou krajinomalbu, vynikající baladičností a smyslem pro strukturu krajiny. Potemnělá barevnost jeho děl zprvu vykazovala vliv Nejedlého školy, za války dospěl k vlastní verzi realismu. Do smrti své matky v roce 1945 hospodařil na rodinném statku, poté se věnoval již jen malířství (KMOŠEK 2021). Jeho tvorba zůstala realistická a vycházela z tradic české krajinářské školy. Většinou v plenéru zpodoboval cesty, rybníky, pole, kopce a stromy Horácka, někdy krajinná pásma v panoramatickém záběru, nejčastěji na podzim a v předjaří, výrazné byly rovněž obrazy žní. Svůj kraj dokonale znal, jako bytostný sedlák ho mnohokráte prošel, po vzoru svého profesora maloval nejraději v plenéru. Po válce se vyprofiloval jako jeden z vrcholných malířů Vysočiny, zvláště rodného Svratecka, kterému zůstal věrný životem i tvorbou. Zastával funkce ve Svazu výtvarných umělců, přátelil se s výtvarníky Josefem Brožem, Františkem Emlerem, Vladimírem Hrochem, Karlem Hofmanem, Bohumírem Dvorským a dalšími (VOŠAHLÍKOVÁ 2019). Tvorbou je zastoupen ve sbírkách Horácké galerie v Novém Městě na Moravě, v Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě, Východočeské galerii v Pardubicích, Městskému muzeu a galerii ve Svratce, ve sbírkových fondech České spořitelny, Ministerstva kultury ČR a dalších veřejných i soukromých sbírkách. Malířské nadání po něm zdědila a krajinomalbě se věnuje dcera Marta Kovaříková – Hanychová.
VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla (ed.), 2019. Biografický slovník českých zemí. Svazek 22, Han–Hau. Academia. Historický ústav AV ČR Praha. S. 160–316.
MALÁ, Alena (ed.), 1999. Slovník českých a slovenských výtvarných umělců: 1950–1999. Svazek III., H. Výtvarné centrum Chagall. Ostrava. 379 s.
KMOŠEK, Petr, 2021. Krajiny domova Rudolfa Hanycha. RETA CZ. Pardubice. 223 s.
