(1908 Měřín – 1975 Mikulov)

Narodil se do rodiny štábního strážmistra, malováním a hudbou se bavil od dětství (KLÍMOVÁ 2020). Od 11 let žil v Lednici, gymnázium absolvoval v Břeclavi, po roce studií architektury na Vysokém učení technickém v Brně zakotvil (1929-1936) v ateliéru figurální tvorby u prof. Maxe Švabinského na Akademii výtvarných umění v Praze. Regionálně se do jeho uměleckých děl propisují místa spjatá se soukromým a pracovním životem. Po stipendijních zahraničních cestách ještě v témže roce přesídlil do Zlína, kde se vypracoval na uměleckého poradce firmy Baťa, podílel se na založení Baťovy školy umění a spoluorganizoval zlínské salony.  Roku 1945 se odstěhoval do Valtic, neboť byl pověřen správou uměleckého fondu znárodněného liechtenštejnského majetku v Lednici a Valticích (VOŠAHLÍKOVÁ 2015). Podstatnou část života (od roku 1951 do tragické smrti) žil a své olejomalby tvořil v Mikulově, náměty pro svou tvorbu čerpal z krajiny kolem Pálavy (panoramata i detaily krajinných dominant), jeho oblíbeným námětem byly domy a sklepy s barokními štíty. Věnoval se monumentální malbě, figurální malbě, krajinářství a grafice. Pro Slováckou chalupu v Tvrdonicích vytvořil sgrafito šohajů a děvčic, svou stopu zanechal na radnici ve Vracově, v kapli ve Valticích i jinde. Vycházel ze slavných historických epoch, kdy bylo umění součástí architektury a teprve druhořadě ve formě obrazu sloužilo jako výzdoba bytů. Maloval lidi při žňových pracích, rybolovu, pracích spojených s pěstováním a zpracováním vinné révy (např. na nástropní fresce mikulovského Sálu předků – dnes Gajdošova sálu). Desítky Gajdošových obrazů vlastní česká a moravská muzea a galerie, stěží odhadnutelný počet je rozptýlen mezi soukromými sběrateli. Jeho syn Jan je výtvarníkem.

VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla (ed.), 2015. Biografický slovník českých zemí. Svazek 19, Fu–Gn. Academia. Historický ústav AV ČR Praha. S. 471–658.

KLÍMOVÁ, Radka, 2020. Obrazy Měřína od Rudolfa Gajdoše. Měřínský zpravodaj, č. 1. Vydavatelství Brázda. Městys Měřín. S. 18.