(1882 Košíře – 1963 Praha)

Ačkoli měl Josef Fiala od dětství zálibu v malířství, na naléhání rodičů vystudoval obchodní školu a stal se účetním ve mlýně. Dva roky pracoval v obchodě ovdovělé matky. Jako dvacetiletý vstoupil na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze do speciálky profesora Vojtěcha Hynaise, kterou absolvoval roku 1907. Hlávkovo stipendium mu umožnilo roční studium v Itálii a několikaměsíční pobyt v Paříži a v Londýně (VOŠAHLÍKOVÁ 2010). Původně byl figuralistou, ale vliv ciziny, zejména Paříže, ho přivedl ke krajinomalbě. Po návratu do Čech upoutaly jeho zájem zprvu Pošumaví a Chodsko (lidové kroje), později však přilnul ke krajině Českomoravské vrchoviny, kde vznikla převážná většina jeho prací. Studia završil na Královské bavorské akademii výtvarných umění v Mnichově u prof. Angela Janka. Maloval hlavně žánrové obrazy venkovského prostředí, řadu let jezdíval na Svratecko, v letech 1925–1935 ve Svratce žil. V roce 1928 se podílel (s Otou Bubeníčkem a Františkem Cínou Jelínkem) na malování opony (700 × 450 cm, uložena v Městském muzeu ve Svratce) s tématikou Vlast pro stálé jeviště víceúčelové budovy sokolovny ve Svratce. U Milovského rybníka si postavil srubovou chatu, kde pravidelně trávil letní měsíce a maloval krajinu Vysočiny. Byl vynikajícím krajinářem a figuralistou. Niterný vztah ke krajině a odborná studia figuralistiky mu otevřely cestu k praktickému uplatnění figurální kompozice v krajině. Tento žánr, v době malířova uměleckého růstu dosti výjimečný, ho brzy postavil do čela proudu stojícího mezi krajinomalbou a figurální tvorbou. Na jeho olejomalbách se téměř vždy objevují lidé při svých každodenních činnostech (práce na poli, na louce, v lese), děti (při koupání v řece, při hře, sběru lesních plodů). Traduje se, že svým dětským figurantům vyplácel stejnou odměnu, jakou dostávali dospělí za svou těžkou práci (FIALA, nedatováno). Kromě své vlastní výtvarné tvorby se Josef Fiala věnoval též restaurování maleb a freskových výmaleb. Jeho první profesní restaurátorská práce v roce 1907 byla pod vedením profesora Vojtěcha Hynaise. Jednalo se o restaurování nástěnných fresek kopule a stropu v kostele sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí (MALÁ 1998). Na jeho malířskou tvorbu navázal mladší syn Zdeněk, na restaurátorskou tradici rodu pravnuk David Fiala, jenž kromě renomovaného pražského ateliéru založil i nadační fond podporující mladé umělce.

VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla (ed.), 2010. Biografický slovník českých zemí. Svazek 17, Fi–Fn. Academia. Historický ústav AV ČR Praha. S. 137–279.

MALÁ, Alena (ed.), 1998. Slovník českých a slovenských výtvarných umělců: 1950–1998. Svazek II., D. –G. Výtvarné centrum Chagall. Ostrava. 408 s.

FIALA, David, nedatováno. Josef Fiala – malíř staré školy. Atelier Fiala. Firemní časopis. Praha. s. 46