(1887 Slavkovice – 1953 Praha)

Narodil se do chudé rodiny a vyučil se malířem pokojů. Amatérsky maloval, např. kulisy pro ochotnické divadlo v Rožné, kam se rodina přestěhovala. Díky podpoře velkomeziříčského hraběte mohl studovat v Praze nejprve na Vysoké škole uměleckoprůmyslové (1906–1909) a později na Akademii výtvarných umění u prof. Hanuše Schweigera. Jeho tvorba zahrnuje jednak chrámové interiéry, ale zejména krajinu rodného Horácka a Vysočiny. Námětový rejstřík doplňují zahradní zákoutí, pražská předměstí, krajiny i krajinné detaily Štramberska a obrazy z cest po Evropě. Krajinu zpodobňoval v proměnlivém přírodním rytmu, umně pracoval s barvami a světlem. Postavy na jeho obrazech nejsou stafáží, ale organickou součástí zobrazené situace. Byl nesmírně pracovitý, společensky činný, tvořil a vystavoval doma i v zahraničí. Získal řadu ocenění a jeho dílo je zastoupeno v mnoha uměleckých sbírkách. Blažíčkovo jméno se stalo symbolem moderní krajinomalby a právem se řadí mezi malířské osobnosti Vysočiny. Jeho život a dílo je podrobně zpracováno vnučkou (historičkou umění) v dvousvazkové publikaci vydané v roce 2019 (BLAŽÍČKOVÁ-HOROVÁ a HAVLOVÁ 2019).

BLAŽÍČKOVÁ-HOROVÁ, Naděžda, HAVLOVÁ, Eliška, 2019. Oldřich Blažíček (1887–1953). Praha: Academia. Praha. Dva svazky 315 s. a 508 s.