cca 30. léta 19. stol. – začátek 20. stol. (životopisná data nezjištěna)

Vyrůstala v Telči na Náměstí (t. č. náměstí Zachariáše z Hradce), v domě č. 54. Byla dcerou Leopolda Bílka (1799–1881), vystudovaného civilního geometra, který roku 1842 převzal kreslení a většinu předmětů ve čtvrté třídě hlavní školy v Telči. O nedělích vyučoval i tovaryše a učedníky různých řemesel. Trvalé místo učitele však nezískal. Byl milovníkem přírody a pořídil si velkou sbírku vycpaných zvířat. Sám psal a kreslil učebnice, nejen s přírodovědnou tematikou. Leopoldina Bílková tuto sbírku pečlivě opatrovala a na přelomu 19. a 20. století ji spolu s pozůstalostí svého děda, mj. telčského historiografa Jana Pavla Bílka, předala telčskému muzeu. Dům Bílkových na Náměstí byl roku 1852 prodán a rodina přesídlila do domu na Velké předměstí (dnešní Podolí) (DRDÁCKÝ a kol. 2013). Je pravděpodobné, že dcera po svém otci zdědila talent a lásku jak k Telči, tak přírodě. Známá je jedna její veduta Telče.

V roce 2020 renomovaný aukční dům obchodoval se souborem 117 listů sbírky kreseb Leopolda Bílka, která zahrnovala kresby figurální, náboženské, botanické, zoologické, karikatury, anatomické kresby, erby, zbraně, zbroje, technické kresby lodí, spojů a profilů, schémata užití páky a kladky a mapy.

DRDÁCKÝ, Miloš, LOITS, André, RAMPULA, Josef, RAMEŠOVÁ, Michaela, VALECKÝ, Štěpán, 2013. Proměny telčských domů. Ústav teoretické a aplikované mechaniky AV ČR. Praha. 374 s.