Nejznámější historické zobrazení města Tišnova představuje bezesporu Vokounova veduta z roku 1728 (DOLEŽEL a kol. 2005). Zachycuje proporcionálně poněkud upravené panoráma od starodávného kláštera Porta coeli v Předklášteří přes horu Květnici (470 m n. m.) a vlastní Tišnov až po šibenici pod vrchem Klucanina (415 m n. m.). Místo, odkud městský syndikus (písař) Karel Josef Vokoun vedutu namaloval, bylo v nedávné době díky iniciativě spolku Continuum Vitae znovuobjeveno a zpřístupněno veřejnosti jako Vokounova vyhlídka. Vidíme z ní sníženinu Tišnovské kotliny, ze které jako tektonická kra devonských vápenců a křemenných pískovců vystupuje „věkopamátná“ Květnice. Její dříve výrazně odlesněné jižní a jihozápadní svahy koncem 19. století z větší části pokryl porost jihoevropských borovic černých, které svým původem jako by měly naznačit, že Květnice je směrem do nitra Českomoravské vrchoviny poslední významnou výspou teplomilné flóry a fauny. I to je důvodem, proč bychom větší koncentraci chráněných a ohrožených druhů v širším okolí hledali marně. Na vedutě zaujme i údolí Svratky, v němž se řeka vine více, než je tomu dnes. Současné vedení koryta (obklopeného převážně zapojeným břehovým porostem) však není výsledkem novodobých vodohospodářských zásahů, ale pochází již z poloviny 80. let 19. století, kdy byl tok upravován při výstavbě tišnovského vlakového nádraží (OPRCHAL 2009). Pokud jde o nivu, nelze neupozornit také na rybník, který je na vedutě vyobrazen hned pod Předklášteřím. Hmatatelné stopy v terénu po něm nenajdeme, ale dochoval alespoň v názvu polní tratě v mapách. Vokounova vyhlídka se nachází na svahu vrchu Kozí brada (387 m n. m.), který s protilehlou Květnicí zdánlivě nesouvisí. Ve skutečnosti se však jedná o identický horninový masív druhotně oddělený údolním zářezem řeky. A tak i zde najdeme devonské křemenné pískovce a také vápence. Na malé vápencové skalce je ostatně vyhlídka vybudována a další, výrazně větší skalní výchoz se nachází o něco níže. Pod ním byl kámen dokonce těžen v menším lomu. Určité analogie s Květnicí lze nalézt i v místní květeně. Vedle teplomilných druhů skal, jako jsou stepní tráva strdivka sedmihradská nebo fialově kvetoucí ožanka kalamandra, hostí okolní lesní porost orchideje kruštíky širolisté, nechybí ani jaterník podléška a opravdovým překvapením je silná populace prudce jedovatého oměje vlčího moru.
Text: Tomáš Koutecký; fotografie Tomáš Koutecký a Petr Halas
DOLEŽEL, Jiří, FIC, Karel, SEMOTANOVÁ, Eva, ZACPAL, Josef, 2005. Historický atlas měst České republiky. Sv. 15. Tišnov.
OPRCHAL, Jan, 2009. Změny v průběhu koryta části toku řeky Svratky a jejich vliv na proces odtoku vody z povodí. Brno. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta. Brno. 120 s.
