Snímek Rudolfa Jandy (1907–2000) v Jeseníkách zachycuje vrchol Pradědu (1491 m n. m.) a Petrovy kameny roku 1971. Záběr pořízený ze severního úbočí Vysoké hole (1464 m n. m.) zachycuje historickou zemskou hranici mezi Moravou a Slezskem. Vysílač stavěný v letech 1968–1980 bývá připodobňován ke startující kosmické lodi. Špička jeho stožáru se stala nejvyšším (i když umělým) pevným bodem na území České republiky – dnes dosahuje 1637 m n. m., tedy o 34 m výš než vrchol Sněžky. Vlevo od staveniště vysílače je na Jandově fotografii dobře patrná dřevěná konstrukce provizorní vysílací věže, turistická chata a meteorologická stanice. Naopak již chybí původní kamenná rozhledna, která se zřítila v roce 1959 (NOUZA 1999). Petrovy kameny v popředí, zdá se, žádnou proměnu neprodělaly. Známý skalní útvar dle pověsti pojmenovaný po mladém kováři, jenž se mezi nimi ukryl se svou dívkou na útěku před jejím otcem (JANKO 1894), tvoří výrazná 15 metrů dlouhá a až 7 metrů vysoká fylonitová skalní hradba, jejíž vznik podmínily hlavně procesy mrazového zvětrávání v dobách ledových (VÍTEK 2016). Poslední dobu ledovou pamatují i některé druhy rostlin, které okolo Petrových kamenů stále přežívají jako glaciální relikty. K nejvzácnějším patří např. vrba bylinná nebo lepnice alpská. Skála je ale proslulá také díky výskytu dvou tzv. stenoendemitů, tedy druhů, které nikde jinde na světě nenajdeme. Jedná se o lipnici jesenickou a zvonek jesenický. Kvůli jejich ochraně došlo později k zásadní změně návštěvnického režimu místa. Zatímco roku 1971 procházela přímo pod úpatím skály frekventovaná turistická trasa a také vlastní skály byly přístupné turistům, dnes je okolí „Petráků“ liduprázdné. Zejména pro lipnici jesenickou, jejíž celá populace v současnosti zaujímá plochu přibližně jen 0,5 m2 (BUREŠ 2012), byl intenzivní sešlap návštěvníky neúnosný. Petrovy kameny jakožto součást národní přírodní rezervace Praděd proto podobně jako blízkou Velkou kotlinu (jednu z nejvýznamnějších botanických lokalit České republiky) můžeme obdivovat už jen zpovzdálí. Přesto se ale vyplatí vystoupat po značené turistické cestě z Ovčárny až k místu, odkud Rudolf Janda svůj pohled fotil, a zažít atmosféru pravé horské tundry. Momentálně v ní dominují chudé trávníky se smilkou tuhou, metličkou křivolakou, třtinou chloupkatou nebo borůvčím, které však ukrývají i řadu zajímavých zástupců horské květeny. V druhé polovině léta pak může návštěvníka překvapit nejen chladné počasí, ale i hučení křovinořezů, s jejichž pomocí Správa chráněné krajinné oblasti Jeseníky realizuje projekt obnovy holí a květnatých subalpínských společenstev, jaké zde byly v minulosti díky pastvě (Ovčárna) a kosení na seno – tzv. travaření. Někdejší hospodaření bylo zároveň příčinou snížení horní hranice lesa, která se nyní zase postupně zvyšuje, jak můžeme zřetelně vidět na úbočí Pradědu. Že život v drsném klimatu není jednoduchý, dokládá osud smrků v popředí obou záběrů.
Text a fotografie: Tomáš Slach a Tomáš Koutecký
BUREŠ, Leo, 2012. Chráněné a ohrožené rostliny Chráněné krajinné oblasti Jeseníky. 1. vyd. Olomouc, Rubico, 314 s.
BUREŠ, Leo, 2019. Fenomén Velká kotlina 7. Minulost, současnost a budoucnost. Živa 1/2019: 16–20.
JANKO, Jaroslav, 1894. Ze říše pradědovy: moravsko-slezské pohádky a pověsti. Edice Besedy mládeže. M. Knapp. Praha. 89 s. + přílohy
NOUZA, Jan, 1999. Rozhledny Čech, Moravy a Slezska. Nakladatelství 555. Liberec. 159 s.
VÍTEK, Jan, 2016. Fylonitové skály – fenomén horské přírody Jeseníků. Ochrana přírody 1/2016: 8–11.
