Lelekovice nejsou ojedinělé jen svým jménem, spjatým nejspíše s tajemným lesním opeřencem[1], jedinečnou mají také okolní přírodu a barvitá je i jejich historie. Pohroužíme-li se do jejich psaných dějin (SLAVÍK 1897), přenesou nás jména Ješek, Bušek, Šebor, Vznata, Kuna, Alšík, Mikšík, Klamosek, Matylda a Eulálie do časů vzniku pohádek. Libé pocity budí ještě i záběry starých pohlednic z 1. poloviny 20. století. Na nich se rozprostírá malebná vesnice s chalupami skromně usazenými v údolích Ponávky a Záhumenského potoka. Z dominantní polohy shlíží do okolí kostel sv. Filipa a Jakuba. V časech největší slávy Lelekovic se ale vypínal v zázemí kostela středověký hrad. Na dobře patrném (ve staré pohlednici) plochém spočinku mírně vyvýšeného ostrohu jej tam v průběhu 1. poloviny 14. století nechal vystavět Hereš (Heřman) z rodu lelekovických vladyků (SLAVÍK 1897, UNGER 1999). Po hradu zůstaly už jen skromné povrchové stopy a náznaky základů odhalených archeology (CULEK 2018). Zato starobylý kostel přečkal věky dispozičně výrazně nedotčen. Podobnost původnímu hradu mu však vtiskla mladší – v roce 1873 přistavěná – věž (SAMEK 1999).
V záběru starší pohlednice z doby soumraku rakousko-uherské monarchie (1917) je zachycen pohled z levobřežních svahů Ponávky nedaleko Poňavy[2]. Malebnou scenérii uzavírá horizont se zalesněnou Březinou (399 m n. m.), jejíž úbočí zdobí vřeteno plužiny s poli a sady. Za kostelem vystupuje silueta Holých vrchů (466 m n. m.) splývající se svahy Babího lomu (562 m n. m.).
Ani ne o dvě desetiletí později, tentokrát v době smrákání nad první československou republikou (1935), vyšla pohlednice Lelekovic se záběrem ze Stráně směrem k Pasekám. Snad právě v kontrastu k rozsáhlým lesům jejich okolí láká výhled do zahrad, sadů a do polí. Pečlivě obhospodařovaná krajina 30. let je jako na dlani. Skýtá potěšení i v detailu – od plaňkových plůtků, vyžínaných svahů, odstínů polí, zprohýbaných pastvin, oblouků pěšin až ke korunám jednotlivých stromů. Jako historie psaná šlépějemi, kopyty a koly povozů, jako hluboká vráska věků vězí ve svahu pod Pasekami jedinečný zářez úvozu (Za Kostelem). Přestože tytéž pohledy na Lelekovice dohledané i po mnoha letech potěší, je zřejmé, že nebýt půvabu jara, splývají dnes plochy parcel v monotónní zeleni. Tam, kde na svahy nevnikla poněkud zpupně moderní zástavba, bere si je nazpět příroda.
Text: Petr Halas; fotografie: Tomáš Koutecký a Petr Halas
[1] Jeden z možných výkladů původu jména obce Lelekovice je pojmenování po lelku lesním (HOSÁK, ŠRÁMEK 1980). Podrobněji o etymologii názvu obce pojednává CULEK (2018).
[2] Poňava, tj. místa pojmenovaného nejspíše podle zpomalení – ponavení – proudu říčky. Korespondence s Martinem CULKEM, 20. 11. 2022.
CULEK, Martin (ed.), 2018. Lelekovice. 730 let od první písemné zmínky o obci. Nakladatelství Littera. Brno. 319 s.
HOSÁK, Ladislav, ŠRÁMEK, Rudolf, 1980. Místní jména na Moravě a ve Slezsku A–L. Praha. Academia. 573 s.
SAMEK, B., 1999. Umělecké památky Moravy a Slezska, Díl 2. J–N. Academia. Praha. 782 s.
SLAVÍK, František Augustin, 1897. Vlastivěda moravská. II. Místopis Moravy. Brněnský okres. Musejní spolek. Brno. 392 s. + obrazové přílohy. UNGER, Josef, 1999. Život na lelekovickém hradě ve 14. století. Antropologická sociokulturní studie. Nadace Universitas Masarykiana. Brno. 192 s
