Jevišovice mě odjakživa přitahovaly přímo magickou silou. Dodnes dokážu snad na milimetr přesně říct, kde se při příjezdu po silnici od Znojma jejich silueta objeví poprvé. Srdce se mi tam vždycky podivně sevře, aby se vzápětí o to zběsileji roztlouklo, a oči, tak do těch se mi v tu chvíli radši ani nedívejte.
Nejmenší město Jihomoravského kraje si mé srdce dobývalo již od klukovských let. Nejprve příslibem skvostných prázdnin na chatě, plněním všech dětských tužeb a přání – koupáním přehradě, rybařením, procházkami, blbnutím s kamarády z okolních chat. Dnes tím vším také, navíc pak klidem, pohodou a jedinečným bezčasím, které zde panuje. Jevišovice se staly mou životní láskou.
Dlouho jsem váhal, zda je osobní vyznání vhodné pro popularizační text. Myslím, že ano. Zjevně totiž nejsem jediný, komu Jevišovice učarovaly. Jiří Černý uvádí svou knihu o památkách Jevišovic (ČERNÝ 2018) věnováním: „Jevišovicím, jednomu z nejhezčích míst jihozápadní Moravy, vyprahlému městečku léta a prázdnin, kraji předků, dětství a návratů…“ Podle Vlastivědy Moravské (PEŘINKA 1904) pak Jevišovice „…skýtají příchozímu ze strany severní velmi malebný pohled.“
Okouzlující panorama můžeme obdivovat také od jihozápadu. Z místa, kam jsem se odbíhal „pokochat“ už jako malý kluk. Aniž bych tušil, že odtud fotografoval dávno přede mnou Jindřich Slovák, a odkud své rodiště kreslil někdy před rokem 1788 dokonce i významný vedutista Jan Antonín Venuto (VESELÝ 2018).
Přestože oba porovnávané záběry dělí 119 let, malebný ráz města se téměř nezměnil. Snad právě proto mohlo být centrum v roce 1990 vyhlášeno městskou památkovou zónou[1]. Levé části dominuje průčelí Starého zámku, pravé kostel svatého Josefa. Jedinou výraznější změnou je budova Komenia, které vyrostla na návrší vlevo od kostela. Někomu by se mohlo zdát, že ve městě ubylo stromů. Tento pocit je však vyvolán spíše pořízením současné fotografie na podzim, v době, kdy už listnaté stromy shazovaly svůj šat. Zaujmout může druhová obměna dřevin, na rozdíl od staré fotografie lze na té současné identifikovat v okolí kostela několik vzrostlých jehličnanů. Jen velmi dobré oko pak odhalí, že vrcholek vystupujícího návrší vpravo od zámku, kde dřív stával tzv. Starý hrad, bylo na rozdíl od dneška bezlesé.
Text a fotografie: Michal Friedl
[1] Jevišovice, památková zóna [cit. 8. 6. 2022]. Národní památkový ústav. Dostupné z: https://pamatkovykatalog.cz/pravni-ochrana/jevisovice-84581
ČERNÝ, Jiří, 2018. Umělecké a kulturně-historické památky města Jevišovic. Apoštolát P. Marie Neposkvrněné – Matky Naděje. Vranov nad Dyjí. 48 s.
ČERNÝ, Jiří, 2021. Starý zámek v Jevišovicích a památky v okolí. Moravské zemské muzeum. Brno. 54 s..
PEŘINKA, František Václav, 1904. Vlastivěda moravská. II. Místopis Moravy. Díl VI místopisu. Znojemský kraj. Znojemský okres. Číslo 76. Brno: Musejní spolek.
VESELÝ, Aleš (ed.), 2018. Jan Antonín Venuto a jeho dílo. Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě. Havlíčkův Brod. 328 s.
