Nejen volná krajina, ale ani vesnice a města nezůstala ušetřena přelomových změn ve 20. století. Také Valtice přišly v 70. letech 20. století zbořením historických domů v části nynější ulice Petra Bezruče vedoucí z náměstí směrem k Lednici o část své malebnosti. Zanikl tak průhled ulicí směřující k pohledové dominantě – ke kostelu sv. Augustina – při klášteře milosrdných bratří. Ti do Valtic přišli na popud Karla I. z Lichtenštejna (1569–1627) roku 1605 jako vůbec první řeholníci Hospitálského řádu sv. Jana z Boha působící severně od Alp (PODSEDNÍK 2005). Ačkoliv trvale zůstává inspirující péče o nemocné, kterou po staletí valtičtí milosrdní bratři obětavě poskytovali místnímu obyvatelstvu, a nejeden z nich se svým významem zapsal do dějin, přece snad nejvíce vyniká příběh kněze, lékaře a botanika Norberta Adama Boccia. Narodil se roku 1731 v Temešváru (v dnešním rumunském Banátu, tehdejším Rakousku-Uhersku), dětství strávil ve Znojmě a s Valticemi, do nichž jako člen řádu přišel roku 1763, spojil většinu svého života a také v nich roku 1806 zemřel (KORDIOVSKÝ a kol. 2001). Norbert Adam Boccius, profesor anatomie, chirurgie a ošetřování nemocných, dalece přesáhl svým významem horizonty Valtic nejen přínosem k rozvoji medicíny, ale proslul i v oborech botaniky a zahradnictví. Zakládal ve Valticích i jinde zahrady léčivých rostlin, zahrady se zeleninou, s ovocnými plodinami, zejména s révou vinnou a s okrasnými rostlinami, které přivážel ze svých četných zahraničních cest. Ve své době zakládal zcela novátorsky i sbírky rostlinných druhů a odrůd tehdejších kulturních rostlin. Učinil Valtice centrem pokroku farmacie a zemědělství a spolu s Lichtenštejny byl P. Boccius průkopníkem pěstování teplomilného ovoce na Valticku (KORDIOVSKÝ a kol. 2001). Jeho láska k botanice se promítla v založení třísvazkového herbáře Herbarium vivum (1766), jednoho z nejstarších v Evropě. Aby toho však pro období 2. poloviny 18. století nebylo v osobě Norberta Adama Boccia ve Valticích málo, propojil se příběh kněze „osudově“ s příběhem valtických rodáků, znamenitých malířů bratří Bauerů. P. Boccius, který se stal sourozencům opatrovníkem po předčasné smrti jejich otce, podporoval i výtvarný talent chlapců zděděný po otci. V průběhu let 1777–1804 tak vznikl ve spolupráci P. Boccia s Josephem, Franzem a Ferdinandem Bauerů výjimečný čtrnáctisvazkový ilustrovaný herbář Hortus botanicus obsahující 2748 (2750) akvarelů rostlin s odborným popisem. Z nich 2000 malovali bratři Bauerovi (KORDIOVSKÝ a kol. 2001, KOLČAVA, 2011). Joseph Bauer (Valtice 1756 – Vídeň 1831) se stal vrchním dvorním malířem Lichtenštejnů a později ředitelem jejich knížecí galerie ve Vídni. Franz Bauer (Valtice 1758 – Londýn 1840) odcestoval do Londýna a získal si věhlas ilustracemi květin pro Královské botanické zahrady v Kew. Ferdinand Bauer (Valtice 1760 – Vídeň 1826) byl ve své tvorbě ovlivněn studiem u Johanna Christiana Branda (1722–1795), vůdčí osobnosti rakouské krajinomalby zachycující krajinu reálně, bez idealizované podoby přírody. Účastnil se objevitelských expedic do Benátek, Řecka, Turecka a do Austrálie, kde maloval a botanicky bádal. Proslavil se zejména vícesvazkovou publikací Flora Graeca vydanou v letech 1806–1840 a publikací flóry Austrálie Illustrationes florae Novae Hollandiae z roku 1813 (KORDIOVSKÝ 2001). Herbář Herbarium vivum se nachází v archivu brněnského konventu milosrdných bratří a ilustrovaný herbář Hortus botanicus je uložen v knížecích sbírkách ve Vaduzu.
Text a fotografie: Tomáš Slach a Petr Halas
KOLČAVA, Jiří, 2011. Valtice a milosrdní bratři. Pohled do zdravotnické historie města. Muzejní spolek Valtice, F. P. O. Znojmo. Znojmo. 99 s.
KORDIOVSKÝ, Emil (ed.), 2001. Město Valtice. Moraviapress. Valtice. 530 s.
PODSEDNÍK, Hubert, 2005. Milosrdní bratři, Valtice – Feldsberg, 1605–2005. Almanach ke 400. výročí příchodu Milosrdných bratří do Valtic. Českomoravská provincie Hospitálského řádu sv. Jana z Boha – Milosrdných bratří. Brno. 107 s.
