(1801 Jablonné nad Orlicí – 1866 Jablonné nad Orlicí)

Jan Vorlíček je jedním ze zakladatelů unikátní jablonské malířské tradice, která měla uplatnění v tamním paramentním průmyslu (výroba kněžských rouch a úplného kostelního vybavení). Proto se v 1. polovině 19. století objevují ve městě malíři církevních výjevů, oltářních obrazů, křížových cest, portrétů svatých atd.

Jan Vorlíček byl druhým synem z devíti dětí tkalce Josefa Vorlíčka. Nejdříve se vyučil a pracoval v otcově řemeslu, malbu jej okrajově vyučoval jeden z tehdejších tamních malířů církevních obrazů. I přesto, že se oženil až ve 47 letech s 31letou vdovou po jablonském ranhojiči, narodily se jim 4 děti. Talent po otci zdědil druhorozený Ferdinand (1853–1872). Jan Vorlíček, uváděný jako portrétista a malíř biblických výjevů barokního rázu (např. obrazy svatých v kostelích ve Valteřicích, Dolní Dobrouči, v kostele Nanebevzetí panny Marie v Ústí nad Orlicí), se stal učitelem malířství také svému mladšímu bratrovi Josefu Vorlíčkovi (1806–1870), ale i Josefu Jansovi (1831–1913) a Kašparu Neškudlovi (1832–1877), kteří se dále zdokonalovali na malířské akademii ve Vídni. Ve tvorbě netypické, avšak Janem Vorlíčkem signované, jsou tři kresby Jablonného (celkový pohled, kostel, radnice) ve farní kronice. Jan Vorlíček ale často tvořil s bratrem Josefem Vorlíčkem (obrazy nejsou signovány a o autorství nelze spolehlivě rozhodnout – např. 14 pláten křížové cesty v kostele ve Valteřicích) a později krátce i synem Ferdinandem (HUBÁLEK 1942). Ferdinand Vorlíček se přiženil do měšťanského domu na náměstí, ve kterém byl provozován pivovar, hostinec a který zůstal do současnosti rodovým majetkem (penzion U Vorlíčků).

HUBÁLEK, Josef, 1942. Staří jablonští malíři. Kulturní příloha „Orlického kraje“, ročník VII, číslo 34, 22. 7. 1942.