Jako cudná kráska se vynořuje Buchlovské trojvrší (zleva Modla, Buchlov, Holý kopec) za východním hřebenem Chřibů na fotografii R. Hemmela z 20. let 20. století. Působivý snímek zachycuje nejznámější krajinný symbol Velké Moravy z nezvyklého úhlu a zároveň dokumentuje někdejší ráz krajiny stupavské části údolí Kyjovky (odlesněné partie ve střední části snímku), který určovaly hlavně extenzivní pastviny a rozptýlená zeleň. Původní členění pozemků vzalo za své s kolektivizací[1] ve 2. polovině 50. let, přesto se v horních částech svahů nad Stupavou dnes stále pase a seče. Cinkot ovčích zvonců však postupně nahradilo bučení družstevních krav, zvonění kos ženců zase motory traktorů. Zimní poezii zapadlé chřibské dědiny pak přednedávnem nadobro proměnila nově vybudovaná, po většinu sezóny uměle zasněžovaná sjezdovka (nezřetelný bílý pruh sněhu za lesem ve středu současného snímku) a s ní spojené komerční turistické vyžití. Nepůvodní smrkové porosty vysázené na svazích vrchu Komárec (546 m n. m) byly nedávno před pořízením současného záběru zčásti vytěženy a zčásti podlehly kůrovci. Jak je však vidno, na pasekách s třtinou křovištní a janovcem metlatým se i dnes nevhodné smrkové výsadby (byť plošně omezené) opět objevují.
Malebnost převážně zalesněné chřibské krajiny je podmíněna i geologicky. Výrazné horizonty tohoto flyšového[2] pohoří budují až desítky metrů mocné vrstvy odolných lukovských pískovců a slepenců, které tvoří vrcholové hřbety a místy vystupují i jako turisty vyhledávané, izolované skalní útvary (skaliska Kozel, Buchlovský kámen, Břestecká skála a řada dalších). Tyto nápadně kontrastují s táhlými svahy, budovanými méně odolnými jílovci a pískovci starších ráztockých a nadložních belovežských vrstev, jež jsou přes sebe vrstvené v řádově menších mocnostech.
Dominanta horizontu ‒ táhlý hřbet Holého kopce (548 m n. m.) ‒ je místo, které od svého osídlení v mladší době bronzové nepřestává fascinovat. Původně jedno z nejrozsáhlejších hradišť na Moravě (BAŠČAN a kol. 2004, TOMÁŠEK a kol. 2015) s rozlohou okolo 15 ha, jehož pětimetrové valy obepínají vrcholový pískovcový hřbet, dodnes nepůsobí uvěřitelně. V současnosti umocňuje dojem okolní působivý lesní porost, který je ponechaný samovolnému vývoji a z ochranářského hlediska je jednou z nejvýznamnějších bučinových rezervací na jihovýchodní Moravě. Roste zde např. sněženka podsněžník, lýkovec jedovatý, okrotice bílá či kruštík modrofialový. Na tlejících bukových kmenech se zde rovněž vyskytuje několik celoevropsky vzácných druhů hub ‒ např. bělochoroš sladkovonný, bělotroudnatec iberijský či ušenku nepravidelnou. Celý porost je ukázkou překvapivě rychlého návratu původně kulturní stejnověké bučiny k přirozenému stavu.
Chřiby vystupují z okolních rovin a pahorkatin jako výrazný zalesněný ostrov. Jejich květena je poměrně chudá. Svou roli v tom sehrává právě i jejich značná geografická izolovanost okolní, dlouho zemědělsky využívanou a odlesněnou krajinou a také nivou řeky Moravy. Dokládá to absence nebo jen ojedinělý výskyt některých lesních druhů (jaterník trojlaločný, kopytník evropský, šalvěj lepkavá, věsenka nachová, kyčelnice devítilistá). V podrostu převažujících květnatých bučin a karpatských dubohabřin roste typická karpatská květena (ostřice chlupatá, pryšec mandloňovitý, hvězdnatec čemeřicový, zapalice žluťuchovitá, svízel Schultesův apod.). Jen vzácně, většinou na prudších svazích v místech, kde na povrch vystupuje obnažené pískovcové podloží, se ve Chřibech vyskytují druhově chudé kyselé bučiny a doubravy s vřesem či brusnicí borůvkou. Na jihozápadním okraji pohoří se ojediněle vyskytují i teplomilné doubravy s břekem či lemová společenstva s kosatcem různobarvým, kakostem krvavým, ožankou kalamandrou, kamejkou modronachovou apod. Poměrně častá jsou naopak lesní prameniště s ostřicí převislou, přesličkou největší či vrbinou hajní.
Zbytky polopřirozené nelesní vegetace jsou ve Chřibech vzácné ‒ většina druhově pestrých luk, pastvin a mezí byla v důsledku rozorání, změn v hospodaření či plošné eutrofizace ochuzena o řadu bylin, které neobstály v boji zejména s konkurenčně zdatnějšími druhy. Výjimečnou lokalitou nejen v tomto ohledu jsou Moravanské louky, kde se dodnes zachovala pestrá společenstva střídavě vlhkých luk bělokarpatského typu s výskytem mnoha ohrožených druhů, jako jsou kosatec sibiřský, kosatec trávolistý, hadí jazyk obecný, škarda ukousnutá, pryšec hranatý, prstnatec májový aj.
Text: Jan Běťák; fotografie: Jan Běťák a Tomáš Slach
[1] kolektivizace (združstevnění, socializace) ‒ pojem, odvozený od ruského termínu kolchoz (kolektivnoje chozjajstvo: kolektivní hospodářství). Zahrnuje soubor procesů, které probíhaly v letech 1948‒1960 na našem venkově a jež byly spojeny s faktickým zánikem malorolnického hospodaření a zakládáním výrobních jednotných zemědělských družstev řízených centrálním způsobem. Z krajinářského hlediska se jedná o období, ve kterém došlo mj. k mnoha nevratným změnám v krajinné struktuře. Blíže viz např. ROKOSKÝ, SVOBODA a kol. (2013).
[2] flyš (flyšové souvrství, flyšové sedimenty) ‒ zpravidla mocné soubory usazených hornin, které často vznikly v hlubokomořském prostředí. Pro tyto sledy je příznačné mnohonásobné opakování (někdy popisované jako rytmické nebo cyklické) několika základních hornin, obyčejně pískovců nebo vápenců, slínovců a jílovců. Po jejich následném vyvrásnění vznikají flyšová pohoří, k nimž patří i celé moravské Karpaty včetně Chřibů.
BAŠČAN, Michal, BEZDĚČKA, Pavel, JILÍK, Jiří, ŽIŽLAVSKÝ, Bořek, 2004. Chřiby záhadné a mytické 4. Futuro. Uherské Hradiště. s. 20‒21.
ROKOSKÝ, Jaroslav, SVOBODA, Libor (eds.), BLAŽEK, Petr, BUREŠOVÁ, Jana, DOBROVOLNÁ, Monika, DOLEŽALOVÁ, Markéta, DUFEK, Pavel, FEIERABEND, Ladislav, HALAMOVÁ, Veronika, HLADÍK, Ondřej, HLAVOVÁ, Viera, JÍLKOVÁ, Marie, KALOUS, Jan, KALOUŠOVÁ, Lenka, KALOUS, Jaromír, KÖRNEROVÁ, CHLÁDKOVÁ, Michaela, KOVAŘÍK, David, KRČILOVÁ, Irena, MACOURKOVÁ, Anna, MUNKOVÁ, Michaela, NEDVĚDICKÝ, Kamil, NOVÁK, Pavel, NOVÁKOVÁ, Stanislava, NOVOTNÁ, Lucie, PAUKNEROVÁ, Ingrid, PERNES, Jiří, PLUCAROVÁ, Laděna, SABOL, Miroslav, SLINTÁK, Petr, STEINOVÁ, Šárka, STŘÍBRNÁ, Anežka, ŠULEJOVÁ, Lucia, URBAN, Jiří, VARINSKÝ, Vladimír, 2013. Kolektivizace v Československu. Ústav pro studium totalitních režimů. Praha. 473 s.
TOMÁŠEK, Martin (ed.), DEHNEROVÁ, Hana, KANIOVÁ, Petra, KIECOŇ, Marek, KNECHTOVÁ, Alena, KOLÁŘ, František, KOS, Petr, MACKŮ, Pavel, MACHOVÁ, Barbora, MERTA, David, PRIX, Dalibor, STÁNSKÁ, Radmila, ŠLÉZAR, Pavel, VORLÍČKOVÁ, Dagmar, ZEZULA, Michal, ZEZULOVÁ, Michaela, 2015. 100 zajímavých archeologických lokalit Moravy a Slezska. Národní památkový ústav. Praha. 438 s.
URBAN, Klement, DĚDINA, Václav, ENGEL, Pt., HAVLASA, Jan, KRÁL, Jiří, PRAGER, Ferdinand, SPALOVÁ, Kamila, STRÁNSKÁ, Drahomíra, VYDRA, Josef, VITÁSEK, František, 1930. Naše hory: krásy přírodní, obyvatelstvo v horách a jeho život, turistika, horské sporty. 120 obrazů. Ústřední nakladatelství a knihkupectví učitelstva českoslovanského v Praze VII. Praha. 120 listů.
