Nad levým břehem řeky Kyjovky se nad Stupavou táhne jediná odlesněná část hlavního chřibského hřebene, z něhož jsou daleké výhledy do okolní kopcovité krajiny, porostlé převážně bukovými lesy. Na dávné pastevecké využití okolních svahů a valašskou kolonizaci odkazuje zřejmě i jeden z místních názvů „kršle“, výraz zřejmě rumunského původu, označující místo či ohradu, kde byl držen dobytek, když se právě nepásl v okolí (BENEŠ 1956)[1].
Chřiby jsou odtud jako na dlani a přehlédnout lze hlavní zdejší krajinné dominanty od výrazně zahloubeného údolí Kyjovky přes Buchlov a Barborku, Holý kopec až po hřeben Ocásku, který na své fotografii zachytil také Vilém Reichmann (1908–1991). Z úzkého pásu přestárlé květnaté bučiny na vrcholovém hřbetu se vlivem nevybíravých těžeb na přilehlých svazích v posledních desetiletích stal nejvýraznější chřibský horizont (dnes někdy přiléhavě označovaný jako „chřibské štětky“), při pohledu od severozápadu snadno zdaleka rozeznatelný. Dnes je tady přírodní rezervace a porosty díky bezzásahovému přístupu postupně pralesovatí. V lesích na hřebeni za Ocáskem jsou ukryta známá pískovcová skaliska Kozel a Kazatelna, na svazích pod nimi (už mimo snímek) je zřícenina středověkého Cimburku.
Okolní krajina nedoznala v posledních desetiletích zásadních změn. Husté smrkové porosty v levé části snímku dorostly do mýtního věku a jejich zbytky v posledních letech značně zasáhla kůrovcová gradace. Postupně jsou alespoň zčásti přeměňovány na druhově pestřejší smíšené či listnaté lesy, i když, jak je patrno na srovnávacím snímku pod vrcholem Hroby (zcela vlevo), nové smrkové výsadby se tady stále objevují. Scelování zemědělských pozemků během kolektivizace proběhlo již před pořízením Reichmannovy fotografie. Dříve byly způsoby využití krajiny daleko pestřejší – i zde nahoře se oralo, i když úroda musela být nevalná. Jen výjimečně zůstala struktura krajiny dobře čitelná, jako je tomu třeba na svahu na pravém okraji snímku s dodnes zachovalými mezemi, oddělujícími někdejší úzká vrstevnicová políčka. Zvláště působivý – zejména díky dlouhodobé kontinuitě pastvy – zůstal krajinářsky vděčný komplex trávníků a listnatých remízků, rozprostírajících se zčásti na dosud aktivních sesuvových svazích (viz LOVECKÁ 2011) nad nedalekým přítokem Kyjovky. Tady se s různou intenzitou pase po mnoho desítek let, jak dokládají historické mapy a letecké snímky. Mezi dobytčími chodníčky se stále daří i některým rostlinám, které bychom na okolních, uměle přihnojovaných loukách dnes už těžko hledali. Brzy zjara zde mezi ocúnovými listy bohatě kvetou mochna sedmilistá a prvosenka jarní, později třeba hvozdík svazčitý, hvozdík kropenatý, oman vrbolistý nebo silně ohrožený zdravínek žlutý, ustupující teplomilný druh suchých trávníků, který zde má svoji jedinou známou chřibskou lokalitu[2]. Pastva se tady postupně, byť s menší intenzitou než v minulosti, vrací i do lesa. I díky tomu se do porostů dostane dostatek světla a najdeme zde i některé světlomilné druhy bylinného podrostu, jako je třeba slézovec durynský nebo černýš rolní.
Text a fotografie: Jan Běťák
[1] Jiný etymologický výklad inspirovaný zdejšími dodnes živými staroslověnskými legendami nabízí GALUŠKA (2009): „Kršle“ znamená Pánovo a na louce se prý kdysi rozkládalo veliké, rozlehlé pole. Je také možné, že pojmenování louky vzniklo přesmyčkou ze staroslověnského slova „krleš“.
[2] Nálezová databáze ochrany přírody, [online]. [Cit. 25. 4. 2022]. Dostupné z: https://portal.nature.cz/nd
BENEŠ, Pavel, 1956. K moravsko-slovenské toponymii. Sborník prací Filozofické Fakulty Brněnské Univerzity A, seš. 4, s. 59‒65.
GALUŠKA, Jiří, 2009. Stupavská falza – minulost a současnost [online]. Brno, 2009 [cit. 2022-04-25]. Dostupné z: https://theses.cz/id/lch76g/. Bakalářská práce, Masarykova univerzita, Filozofická fakulta.
LOVECKÁ, Jiřina, 2011. Svahové pochody v přírodním parku Chřiby a biotopy sesuvných území. Diplomová práce, Katedra ekologie a ŽP PřF UP v Olomouci, 128 s., 1 příloha.
